Ichtiandris Orbis Terrae

Patřit do znamení ryb
zatajit dech a klesnout na dno moře
a přes temný modrý sloup hledět vzhůru
na hvězdy plující po hladině
jako by tam byly
a vytvářely souhvězdí

Narodit se bez chyb
nepoznat pech ani hoře
nořit se stále hloub za tónem píšťaly z kůru
jindy jen splývat líně
malovat podmořské víly
přemýšlet jenom tak, o štěstí

… jde takhle žít?

Apokalypsa

Cosi se ve větru třepotá
jak padající listí ze stromů
na nebi zračí se nahota
dívky, co zradila přízeň bohů

S proťatým hrdlem dohasíná
zbrocena krví už spí
spřežení černých koňů se vzpíná
za vlasy po dlažbě vláčejí s ní

A temná oblaka jdou
s rudými šerpami blesků
po nebi průrvy se rýsujou
z výkřiků zoufalých stesků

Co podél stáli, už na kolenou klečí
z růženců sypou se korálky
těm, co si vsadili na hrdé řeči
zbyly jen pohledy upřené do dálky

Páteční básnička pro Bělu

Betl neboli slam poetry & ban.
Krása nesmírná Běla prchá
na víkend k ďáblovi do pekla,
zatímco na Ivana jde jaro…

Pro Bělu postel rozestelu
v objednaném hostelu s.r.o.
V neděli v kostele vysvěceném
zapomenem pod vlivem mnichů
na víkendové páchání hříchů
hahááá to je krásné ráno!
s takovou kvalitní poezií,
dojali jste mě k slzám :)
Až Lucipher vyklátí z Běly ženu
zbude i na mně kus atrapy bez hymenu
cupity dupity zadními vrátky
budu mu ožírat broskvičku ze zahrádky

Vánoční poprava

Poslední battle, slam poetry Forever, Urvisu & Liliana Peterforg… však zavítal i slavný židovský básník Eliah Bruno, můj brach v dobách dávných, který odložil zbraně, když bylo třeba zastat se svého nepřítele. | 17.12.2005

Napij se projednou Mne
a já se napiju z Tebe
měním se v Rosu tvou, hle
jsem živá i mrtvá, co zebe

Jen tak… o ničem

Je léto.
Je mi smutno.

Umím čekat a slídit, postarat se o svou denní hygienu a prohodit alespoň pár slov s lidmi, třebas i cizími.

Koukám se na lidi… vědoucíma očima a odrážím od jejich nepřátelských pohledů stále hlouběji do svého nitra vodorovným způsobem.

S Tebou… jsem padal do hlubin, do vodních hlubin, tam se dobře miluje v jakémkoliv objetí.
a pak ses nadechla
a stoupala beze mne k hladině
za sluncemanebo hvězdami             
…kdo ví.


Jen tak… na dobrou noc



Moje povídání na dobrou noc pro fiktivní geniální hvězdářku, slečnu Meri Galileo.

Malíři dlouhé chvíle pozorují mlčky své „obrazy“… dřív, než je přenesou na plátno. Malíři toho zcela jistě moc nenamluví. Já jsem špatný malíř.
… nic neříkej, čti :)

O lásce Forever

Tato báseň není o člověku.

Ležet na rozhraní Země a Vesmíru
zabořen zády do stratosféry plné života
a pohledem do mrazivého ticha plného smrti

v kovové rakvi na slámě a na míru
připraven na pády, na lži a na pouta
tím, čím jsem chtěl býti, konečně nejsem

V zajetí tělesné mechaniky
čekám na poslední okamžiky
a zírám jak pomalu umírám

sám

O májovém dešti

(1986)

Mezi kapkami jarního deště
několik paprsků jarního slunce
polechtalo mně na tváři
když s kapkami do kypré půdy
stékaly i moje slzy
Jako nezadržitelná slovíčka pravdy
draly se mezi řasami dnešního dne

Bylo mi smutno a přesto jsem cítil
že daleko na dosah mé ruky
neviditelná pro mé oči
jseš kopretinou v trávě u louky
jejímiž cestičkami tě najdu
a v blankytu očí tvých okvětních lístků
naděje, láska i touha má vzklíčí.

Fourierova řada

Zderivuju tvoje ústa
zintegruju naše boky
podělím se o tvá ňadra
znásobím naše doteky
umocním tvoje pocity
zlogaritmuju naše dlaně
zinvertuju tvoje názory
rozvedu tvoje kolena
zaproximuji naši vzdálenost
zkonvertuji naše jazyky
zraním tě kruhovou sečnou
přilnu se rovinou tečnou
políbím všechny tvé úhly
naleznu tvoje prvočísla
vypočtu tvoje kořeny
vykrátím společné dlouhé chvíle
na rty ti napíšu znaménko krát

Provedu důkaz... čeho si budeš přát


Quod erat demonstrandum
(Což bylo smyslem dokázat)

Báseň o hrobech

Nad hrobem kvetou astry
afrikáni a konvalinky
pod mramorem tyjící kostry
šeptají o lásce od maminky

Času je dosti pro tlející kosti
o mozky perou se červi
o duše, slídící nad propastí
píšou se smlouvy vlastní krví

Tma budiž lidem tmy
světlo těm zbylým
o oheň a pohromy
rozděl se s milým

Kdo jiný může Ti
rozumět… Lásko
kdo jiný vysvětí
všechno, co zhaslo

Madona v černém

Poslední douška v černém hávu. Kousek Ty, kousek Já.

Není už proč
nadechnout se
okna, co zprůhledněla
ke spánku rozbila se
Stále se dýchá,
stále se žije
naše smrt přijde
až ji poprosíme
Nebudu prosit na kolenou
nebudu prosit před oltářem
na smrt si vezmu dovolenou
kalendář poleju kalamářem

Slzy a krev

Pár veršů, kterých jsme se dopustili při komunikaci přes ICQ. Kousek Ty, kousek Já, volně se proplétaly s textem, jak nám to přišlo pod ruku… tady jsou

Řekni něco hezkého… ze sebe
Slzy a krev…
je to dostatečně hezké?
Slzy a krev
rodí se z plev
Ukápne, vsákne se
navždy se rozplyne…
jenom ta bolest – Ta
po nich zůstane
K slzám a krvi
patří i dech
hluboký, smířený
na oknech
Někdy i dech natrvalo
zastaví se
to potom, když osud již
sám sebe neunese
Okna jsou průhledná
bolest je bezedná
je dokonáno…

Vlčí babička


Die „Wolf“ Großmutter

Když se moje babička Vilma, z máminy strany, loučila s tímto světem, přijel jsem na svolání rodiny domů. Asi tak po pěti letech.
Sklonil jsem se v nemocnici nad její postelí… všichni mi tvrdili, že už nevidí a ani moc neslyší, skutečně mne nepoznávala. Křiknul jsem:
„Klid, neříkejte nic“, a začal ji hladit po tváři.
„Ívanica, urvišu jeden!“, po nějaké chvíli… položila mi jen dvě otázky, štěkla: „Maš strach, bojiš se?“
„Ne“, zavrtěl jsem jednoznačně a poklidně hlavou.
„Riskuješ?“„Jo“, kývnul jsem jednoznačně a poklidně hlavou.
„Tak, a včil už možu zemřit“, řekla a v duchu se usmívala.
Měl jsem dobrou náladu. Vím přesně, na co se ptala. Jestli jsem jako On… můj skutečný pokrevní dědeček. Herr Adolf Deml.

Břízy za oknem se sklonily
aby lépe viděly do tváře
té zprohýbané ženy 
… co pomalu mizí ve včerejší den
Tam, kde zněly lidské steny
a Mladost hledí staře
zbude možná popel jen
… a Radost… z oproštění

Slam poetry

Jarmeel & Urvisu bez pokory
Zahřmělo v srdci
v duši převelice
zhasl náš svícen
všude černo je
přihlížel story
kdo nehrál v ní rolibi
a v rukách s nic
bos
táhl do boje
Bos žebrák, co kráčí o holi?
Děvka a podvodník
hochštapler úplatný pro cokoliv?

Tak to jsem i já, řeholník
bez lásky, bez peněz, alkoholik