Hranaři – Zdeněk Kubík


V Zelenkových Hranařích jednoznačně vítězí talent autorů a filmařské řemeslo tvůrců nad bohužel jedinou, i když zcela nepochopitelnou slabinou.

Z kina jsem odcházel pod vlivem silných dojmů.

Po 30ti minutách rozpačité a problematické úvodní pasáže, v okamžiku, kdy se Etzler a Rašilov dovídají z televizní obrazovky o vraždách novináře a ruského agenta zapletených do korupční aféry, se jako mávnutím kouzelného proutku rozjíždí velice zdařilý a podmanivý politický thriller se všemi atributy ambiciózního díla nabitého výraznými hereckými výkony, filmový thriller, který vás pohltí a především "nechá zapomenout" na zpackané úvodní scény.

(text v původním znění, zveřejněném na blog.iDNES)

Na ústřední postavy se v Klempířově a Hubáčkově scénáři nehraje, Spáčilky tohle tradiční klišé samozřejmě hledaly, nenašly a logicky vřeštěly. Někdo tady předložil příběh, ve kterém vpouští do společenského ringu ne jednoho, ne dva, ale hejno rovnocenných gladiátorů s bouchačkami, protože tak to v reálném byznysu vlastně chodí. Leitmotiv korupce nelze vyložit pomocí střetu Lundgrena a Van Damma, korupce je vždy kolektivní hra celého stáda průměrných lidských sviní.

Bohužel, je to tak, Tomáš Zelenka se jako debutující režisér dopouští fatální chyby, když úvodní pasáže Hranařů rozehrává na bázi zcela jiného filmařského rukopisu (mexická telenovela!), než jaký předvádí vynikajícím způsobem až teprve posléze, po půlhodinovém utápění se v panoramatických záběrech scén, bez výrazných, pro Zelenkův rukopis tak typických detailů a dynamického střihu, se špatnými postsynchrony Mertovy hudby a zanedbaným vyprávěním. Proč Zelenku někdo neupozornil, že tohle byl hodně špatný experiment, který do projektu vnesl neomluvitelnou slabinu a nabídnul jej bez boje ke ztrhání ve společenských rubrikách, Spáčilkám anebo dalším nájemným knihomolům? Tomáš Zelenka nesvedl rozehrát příběh z bodu mrazu do bodu varu jako ve filmech s Meryl Streepovou, kde se celou věčnost zdánlivě nic neděje a aniž byste postřehli, že vám začaly téct slzy po tváři.

Já jsem pozitivní člověk a mám rád vady na kráse, protože krása ve skutečnosti taková je - nikdy není dokonalá. Viděl jsem vynikající český film! Děkuji :)